1. Hyperaktivita a impulzivita jsou vzorce chování dané nervovým systémem, nikoli problémy s chováním – nejúčinnější reakce se proto odehrává na tělesné úrovni, nikoli na úrovni důsledků.
2. Time-outy a tabulky odměn často opomíjejí tento mechanismus: dítě, jehož „brzda“ je vypnutá, nedokáže přemýšlet o tom, co právě udělalo, dokud se jeho tělo znovu nevrátí do normálního stavu.
3. V daném okamžiku má přednost společná regulace – klid rodiče uklidňuje nervový systém dítěte ještě dříve, než to dokážou jakákoli slova.
4. Každodenní cvičení zaměřené na tělo – krátká, předvídatelná a věku přiměřená pohybová a dechová cvičení – postupně posiluje brzdný mechanismus.

Prvních třicet vteřin závisí na nervovém systému rodiče, nikoli dítěte. Dítě čerpá klid z vyrovnaného dospělého, který stojí vedle něj – společná regulace je páka, která zabírá ještě dříve, než stačí zaznít jakákoli slova.

Čtyři věci, v tomto pořadí.

1. Nejprve zpomalte svůj dech. Tři pomalejší výdechy než nádechy. Organismus vašeho dítěte vnímá váš, ještě než uslyší, co říkáte.
2. Fyzická blízkost je důležitější než slova. Přistupte blíž, skloňte se na jejich úroveň a nechte ruce volně viset. Tělo vyjadřuje pocit bezpečí rychleji než slova – a slova nezapůsobí, dokud to neudělá tělo.
3. Senzomotorický vjem. Pomalé rytmické pohyby (houpání, společná chůze), silný tlak (pevné objetí, zátěžová deka, ruka na zádech) nebo silné stisknutí, pokud se k vám již přibližují. Jedná se o podněty ovlivňující vagální tonus — ty nařídit brzdě, aby se znovu zapnula tím, že se zaměříme na podstatu, nikoli na slova.
4. Opravujte až poté, ne během. Pojmenujte, co se stalo, pojmenujte, co bude dál, pojmenujte, čeho jste si všimli na svém vlastním těle – ale až poté, co se tělo znovu probudí. Cokoli předtím dopadne na mozek, který ještě není schopen to vstřebat.

Pokud se tento výkyv objeví v rámci záchvatu vzteku nebo emocionálního zhroucení, a nikoli jako čistě impulzivní moment, náš průvodce krizovými situacemi projde skriptem pro daný typ přetečení v daném okamžiku.

Tohle je ten okamžik. Právě každodenní rutina způsobuje, že těchto okamžiků je méně.

Hyperaktivita a impulzivita se časem zmírňují, stejně jako všechny ostatní vývojové dovednosti – prostřednictvím krátkých, předvídatelných a na tělesných činnostech založených opakování. Společně tak v průběhu týdnů budují regulační schopnosti, z nichž dítě čerpá v náročnějších chvílích.

Tento Harvardské centrum pro vývoj dítěte popisuje seberegulaci jako soubor dovedností, které se rozvíjejí prostřednictvím opakovaných každodenních interakcí – a právě do tohoto kontextu tyto postupy zapadají.

1. Křížové plazení — bilaterální integrace a inhibiční kontrola. Protilehlá ruka se dotýká protilehlého kolena, pomalu, přičemž oči sledují pohybující se ruku. Zapojuje obě hemisféry mozku najednou — stejné nervové obvody, které udržují „brzdu“ v pohotovosti, když v místnosti začne být hluk. Mladší děti: třicet sekund; starší děti: minutu nebo dvě.
2. Procházky se zvířaty — proprioceptivní podněty. Projděte se po místnosti „medvědí chůzí“, vraťte se „krabí chůzí“ a skákejte na místě jako žába po dobu šedesáti sekund. Pohyby s velkou zátěží poskytují nervovému systému regulační podněty, které potřebuje, a to často prostřednictvím rychlejších pohybů, které se hůře zpomalují.
3. Dýchání v pomalém rytmu ve dvojicích — uklidnění vagálního tónu. Šest pomalých spárovaných nádechů a výdechů, přičemž dítě má ruku na vašem břiše a vy na jeho. Rozšiřuje to „okno tolerance“, v němž musí „brzda“ působit. Nejlépe to provádět mimo období náhlého vzestupu, aby si tělo osvojilo tento vzorec ještě předtím, než bude potřeba.
4. Hra „zastav a zadej jméno“ — cvičení na ovládání impulzů. Během volné hry řeknete „stop“; vaše dítě popíše, co právě dělalo, a poté se rozhodne, zda bude pokračovat, nebo se věnuje něčemu jinému. Tím se prodlužuje časový odstup mezi impulzem a činem.

Chcete-li vyzkoušet další podobná krátká cvičení zaměřená na tělo, náš průvodce přestávkami na odpočinek mozku rozděluje je podle cíle — obnovení soustředění, uvolnění energie, uklidnění.