Když nám rodiče říkají, že jejich dítě je chytré, ale nedokáže se soustředit, popisují tím běžný a dobře zdokumentovaný jev – a to jev související s vývojem, nikoli s chováním.

Zkráceně se tomu říká asynchronní vývoj. Bystré myšlení může předběhnout regulační mechanismy, které udržují pozornost, řídí impulzivitu a vrací dítě k úkolu, když se začne rozptylovat. Tyto dvě časové osy se nemají shodovat. Když se však neshodují, právě tento rozpor rodiče vidí u stolu, kde dítě dělá domácí úkoly.

Potvrzují to snímky mozku. A průlomová studie pomocí magnetické rezonance Sledovali zrání mozkové kůry od 4 let věku a zjistili, že prefrontální oblasti (soustředění, ovládání impulzů, přepínání mezi úkoly) dozrávají jako poslední, až dlouho po oblastech zapojených do vnímání a jazyka. Jedná se o charakteristický rys tohoto časového průběhu, nikoli o jeho nedostatek.

Myšlení je rychlé, brzdění se stále řídí dráty. Hádanka, která zabere dvě minuty, a matematický příklad, který zabere čtyřicet minut, probíhají ve stejném mozku, ale zapojují různé jeho části.

U některých dětí existuje také „vstupní vrstva“. Rušná třída, zářivkové osvětlení, hluk v pozadí, sourozenec pohybující se po místnosti – smyslové přetížení může ještě více zúžit již tak úzké časové okno. Smyslové podněty a asynchronní vývoj se mohou navzájem zesilovat, a dítě tak může působit jako „rozptýlené“, zatímco ve skutečnosti je to prostě tím, že na něj proudí více podnětů, než dokáže jeho „brzda“ zadržet.

Tato otázka se objevuje natolik často, že si zaslouží upřímnou odpověď, a ne vyhýbání se odpovědi.

Ano – u mnoha dětí každodenní podněty smysluplně rozvíjejí schopnosti, které jsou nezbytné pro soustředění. Krátké cvičení zaměřené na pohyb, předvídatelné rutiny, cvičení přizpůsobená věku, spánek a strava, díky které mozek skutečně funguje. Mnozí rodiče zaznamenávají změny již po několika týdnech pravidelného cvičení.

Pro některé děti představuje každodenní podněty úplné řešení. Pro jiné jde o jeden z prvků vedle další podpory, kterou může doporučit pediatr nebo odborník.

K otázce medikace nezaujímáme žádné stanovisko – to je záležitost, kterou si musí vyřešit rodina společně s lékaři, kteří dítě znají. Zaujímáme však stanovisko k každodenní praxi: právě ta je totiž nejčastěji opomíjená.

Další otázkou je, co cvičit a v jakém věku.

To, co funguje u čtyřletého dítěte, a to, co funguje u devítiletého, nejsou jen stejné postupy v odlišném měřítku – jde o zcela odlišné postupy. Způsob, jak zlepšit soustředění dětí, se odvíjí od věku, a snaha aplikovat metody určené pro starší děti na mladší mozek má opačný účinek.

Délka soustředění se v tomto věku měří v minutách, nikoli v delších úsecích. Schopnost soustředění se teprve formuje; dlouhodobé soustředění v klidu ještě neodpovídá vývojové úrovni dítěte – a vyžadovat to od něj obvykle vede k tomu, že následující minuta bude těžší, nikoli snazší.

Cvičení, které funguje ve věku 3–6 let, je dvouminutová hra na soustředění. Vyberte si něco jednoduchého a fyzického: sekvenci dotyků prsty, chůzi zvířátka přes místnost k židli, balancování na jedné noze při vyprávění další věci, kterou si dítě pamatuje z oblíbeného příběhu. Pár minut. Jednou denně. Cílem je pojmenovat, jak se soustředění projevuje v těle, aby ho mozek mohl znovu najít sám.

Jedno nepsané pravidlo: dělejte to společně s nimi. Společná činnost je v tomto věku zásadou. Z poloviny jde o mozkovou činnost, z poloviny o vzájemnou souhru s nervovým systémem toho, kdo je vedle vás.

Toto časové okno je nyní delší, ale stále jen částečné. Reakce se zrychluje a v některých situacích se objevuje skutečná koncentrace – avšak inhibiční kontrola při zátěži (hlučná místnost, náročný úkol, nedostatek spánku) je stále první věcí, která selhává.

Cvičení, které se osvědčuje u dětí ve věku 7–9+ let, je pětiminutové cvičení „pojmenuj a udělej“. Dítě nahlas řekne, na co se chystá soustředit („Budu řešit první tři matematické příklady“), spustí pětiminutový časový úsek a na konci popíše, čeho si všimlo ohledně svého soustředění („Odvedlo mě to, když přišel můj bratr“).

Fáze před pojmenováním zapojuje prefrontální oblasti ještě před zahájením úkolu. Fáze po pojmenování rozvíjí metakognitivní vrstvu – schopnost sledovat vlastní pozornost, z níž se vlastně skládá soustředění starších dětí.

V tomto věku lze provést krátké cvičení. Ještě nedokážou zvládat tlak. Přistupujte k cvičení s tím, že jde o „všímání si“, nikoli o „měření“. Samotné vnímání je cvičením.

Každodenní cvičení posiluje schopnosti. Nenahrazuje však odbornou péči.

Pokud se u vás vyskytují přetrvávající závažné potíže se soustředěním spolu s poruchami spánku, výkyvy nálady nebo dalšími obtížemi, které se nezlepšují ani po několika týdnech pravidelného cvičení, je to jiná situace – dalším krokem by mohla být návštěva pediatra.

Nejde o to, jestli je něco v nepořádku. Jde o to, jaká podpora je vhodná.

Chytré dítě, které se nedokáže soustředit, není líné ani nedbalé. Jeho mozek ještě není plně vyvinutý – a to nejužitečnější, co pro něj můžete udělat, je poskytnout mu správné cvičení ve správném věku, a to každý den.

Krátké. Zaměřené na tělo. Společně. Ze dvou minut se stane pět, z pěti zase hodina domácích úkolů, která neskončí slzami. Práce, díky níž se později dokážete soustředit, je ta, kterou děláte právě teď, v krátkých chvílích, ještě předtím, než soustředění budete potřebovat.

Zlepšení soustředění dětí nespočívá v přísnějším časovém limitu ani v hlasitějších upomínkách. Jde o každodenní postup, který postupně rozvíjí schopnost mozku udržet pozornost – něco, co se mozek teprve učí.