Pokud jste zadali „Proč si děti žvýkají trička?“ do vyhledávacího pole jste obvykle začali tím, že jste zadali méně konkrétní dotaz. Je to normální? Rozkousaný límec, zploštělá tužka, roztrhaná šňůrka od mikiny.

Ústa patří k nejranějším a nejspolehlivějším regulačním vstupům v těle. Sání, žvýkání, manipulace s předměty v ústech – to vše vede ke stejnému výsledku uklidňující obvod pro regulaci vagálního tonusu které používá dospělý člověk, když popíjí kávu nebo žvýká žvýkačku během náročného rozhovoru. Když nervový systém potřebuje podnět (aby se soustředil, uklidnil nebo uvolnil), ústa jsou jedním z prvních míst, kam se obrátí.

Některé děti jsou vystaveny větší smyslové zátěži než jiné. Ve třídě je větší hluk, na hřišti větší ruch, u večeře více podnětů. Dítě s větší zátěží a dosud nevyvinutou schopností se brzdit bude po těchto podnětech sahat dříve a častěji. Okusování límečku košile je regulační chování.

Konkrétní seznam je delší, než rodiče očekávají: trička, víčka na pera, tužky, rukávy, šňůrky od mikin, zipy na bundách, límce, manžety. „„Proč si děti žvýkají oblečení?“ je to stejná otázka, jen s jinou látkou.

Z praktického hlediska jde o to, jak nasměrovat pozornost dítěte, nikoli o to, jak mu zakázat žvýkání. Nabídněte mu bezpečnější alternativy – kousek studeného jablka na začátku domácích úkolů, křupavou svačinku před večeří. Poté omezte podněty, které toto chování vyvolávají. Méně času u obrazovky, dřívější ulehnutí ke spánku, klidnější ráno.

Hledání smyslových vjemů prostřednictvím úst — „„Proč děti žvýkají různé věci?“ V nejširším smyslu jde o jeden z nejběžnějších způsobů, jakým děti regulují své chování. U většiny z nich se tento jev zmírňuje s tím, jak se rozvíjí jejich schopnost seberegulace.

Pokud dítě trvale žvýká předměty, které nejsou určeny k jídlu, nebo pokud se žvýkání vyskytuje společně s problémy se spánkem, náladou či příjmem potravy, je vhodné o tom promluvit s pediatrem. Je třeba věnovat tomu pozornost, ale není důvod k obavám.

Křeslo se kývá. Noha poklepává. Dítě se při odpovídání na otázku točí v kruhu.

Neklid je snahou o získání proprioceptivních podnětů – tělo si žádá tlak, pohyb a zpětnou vazbu z kloubů. Děti často potřebují více podnětů, aby si udržely rovnováhu, nikoli méně. Když řekneme neklidnému dítěti, aby „sedělo v klidu“, zbavíme ho právě těch regulujících podnětů, které původně dostávalo, a tím mu soustředění ztížíme, nikoli usnadníme.

U tělesných cvičení, která s neklidem pracují, místo aby proti němu bojovala, náš průvodce přestávkami pro mozek Skupiny podle cíle – obnovení soustředění, uvolnění energie, uklidnění; každé cvičení by nemělo trvat déle než pět minut. Proč je souvislost mezi pohybem a pozorností hlubší než pouhé „pohybovat se, aby se člověk soustředil“, se dozvíte v náš průvodce zaměřením.

Největší pomoc představuje rozvíjení schopnosti se hýbat do spíše se s touto činností sžít, než proti ní bojovat. Texturovaná rukojeť tužky při domácích úkolech. Fyzicky náročná činnost – přenášení koše s prádlem, zasunutí židlí – před čtením pohádky. Každá z těchto činností poskytuje tělu podnět, který by stejně brzy přijalo, a to ve formě, která nekonkuruje úkolu, který má právě před sebou.

Dítě, které se musí hýbat, aby se mohlo soustředit, není nedisciplinované. Jeho nervový systém se chová přesně tak, jak se nervové systémy chovají.

Většina rodičů, kteří hledají „„kousání batolat“ Začala jsi hledat na Googlu v 21:00 po zprávě ze školky nebo po slzavé hádce sourozenců. Nezlyháváš. Jen se potýkáš s přebytkem emocí, pro který zatím nemáš žádný rámec.

Kousání u batolat se odehrává na křižovatce tří vývojových realit. „Brzda“ – inhibiční okruh v prefrontální kůře, který zastavuje impuls – je ve věku 18 až 36 měsíců sotva „v provozu“. Ústa jsou stále primárním regulačním kanálem. A řeč ještě nestačila dohnat emoce. Frustrace, přetížení vjemy, radost, únava – to vše se může projevit ústy, než jsou k dispozici jiné komunikační kanály.

Čtyři nejčastější spouštěče, zhruba v pořadí, v jakém je rodiče vnímají: přetížení vjemy (hlučná oslava, dlouhý den), frustrace (vytržená hračka, zpožděná svačina), únava (nebezpečná hodina v 17:00) a občas radost, která je tak velká, že ji tělo nedokáže unést.

Kousání vrcholí kolem 18. až 24. měsíce a obvykle ustupuje s rozvojem řeči a posilováním sebeovládání. Starší děti, u nichž tento jev ještě nepominul – nebo u nichž kousání spadá do širšího kontextu přetékání emocí – jsou popsány v Náš průvodce hyperaktivitou a impulzivitou, kde se plná pozornost věnuje impulzivnímu chování u dětí.

Hysterický záchvat kvůli švu na ponožce. Úplný kolaps při slovech „modré kelímky už nemáme“. Štítek v tričku, který se promění v dvacetiminutovou událost.

Když nervový systém dosáhne své prahové hodnoty rychleji, než stačí regulační obvody zareagovat, působí i malé podněty jako velké. Intenzita reakce odráží velikost vnitřní zatížení, nikoli velikost externí událost.

Když dítě reaguje přehnaně, neznamená to, že se předvádí nebo že se snaží manipulovat. Jeho nervový systém provádí výpočty, které rodič nevidí. Všechny podněty, které během dopoledne na dítě působily (oblékání, česání, hluk od sourozence, chybějící oblíbený hrnek, spěch k autu), se postupně sčítaly a v tom okamžiku dosáhl součet těchto podnětů svého maxima.

Scénář pro zvládání těchto záplav v daném okamžiku, spolu s každodenními cvičeními pro děti zaměřenými na regulaci emocí, která postupně posilují jejich „brzdu“, najdete v náš průvodce krizovými situacemi.

V náročných dnech zkuste jít spát dříve. Ráno před školou si dejte na čas. Vinu vždycky nese to, co přišlo jako poslední; pomáhá však omezit to, co přišlo jako první.

Ten kluk, který je vyčerpaný, ale nedokáže zpomalit. Druhý dech v 20:30, když by se tělo už mělo uklidňovat. Zhroucení do spánku uprostřed věty v 21:45 – zasloužené, ne z vlastní vůle.

Obvod pro snížení regulace nebyl zapnutý dostatečně dlouho na to, aby se systém vrátil do výchozího stavu ještě předtím, než dorazil další vstupní signál.

Nejde tu o problém s disciplínou a nejde ani výhradně o problém s časem stráveným u obrazovky (i když obrazovky tento problém ještě zhoršují). Jde o schopnost sebekontroly, která se ještě nevyvinula, nebo o denní zátěž, která je příliš vysoká vzhledem k té schopnosti, kterou již dítě má. Kompletní vrstva „v daném okamžiku“ a „každodenní“ pro hyperaktivní vzorce chování spočívá v našem Průvodce hyperaktivitou, kde je krok za krokem popsáno, jak uklidnit hyperaktivní dítě.

Páka pro vypnutí je vstup s pomalým rytmem vagálního tónu. Společné dýchání při tlumeném světle. Objímání s velkým tlakem. Jedno předvídatelné cvičení zaměřené na tělo během dne, aby měl organismus kde uvolnit napětí ještě před spaním, a ne až v tu chvíli. Tělo si tento vzorec osvojí ještě předtím, než ho bude potřebovat.

Tyto projevy nejsou příznaky. Jsou to signály, které slouží k regulaci. Každý z nich je projevem toho, že tělo žádá o podněty, které zatím nemůže získat jiným způsobem — žvýkání pro orální podněty, neklid pro proprioceptivní podněty, kousání pro totéž, plus přehnané reakce u systému na hranici svých možností, energie typu „unavený, ale napjatý“ u systému, jehož ukazatel uvízl blízko horní hranice.

To nejužitečnější, co může rodič udělat, je zajistit, aby dítě dostávalo podněty, které jeho tělo potřebuje, a rozvíjet tak jeho schopnost regulace v klidné každodenní okamžiky, a udržet hranici, aniž by se z ní stala páka. Nic z toho není dramatické. Vše se však sčítá.

Pokud jste si kladli otázku, proč si děti žvýkají trička (nebo kousají, vrtí se a přehnaně reagují) – upřímná odpověď zní: není s nimi nic v nepořádku a vy jako rodiče v tom ne selháváte. Nervový systém prostě funguje tak, jak má, dokud se brzdový mechanismus nestačí přizpůsobit.